DENÍK

Neděle 27.8.2023

Hurá, konečně je tu první den soustředění, na které jsme se těšili celé prázdniny. Sešli jsme se v plném počtu.
Po té, co jsme Vám rodiče dali pusu na rozloučenou, jsme si bez hádek a strkanic vybrali svou postýlku a vybalili si věci. 
K večeři byla gulášová polévka s chlebem, nejdřív jsme se trochu ofrňovali, ale pak jsme si byli přidat, byla moc dobrá.
Po večeři nám někdo bušil na dveře. Lekli jsme se, ale neměli jsme proč, protože za dveřmi byl Krteček. Pozval nás k sobě domů a společně s ním jsme hledali předmět, zrcátko, který budeme potřebovat na naší cestě za hledáním Hvězdy štěstí. V podzemí byla tma, ale nám to nevadilo, poznali jsme předměty po hmatu. Zrcátko Krteček dostal od své kamarádky Myšky, když byl mrzutý a smutný, aby se na sebe díval jak se mračí, že to není nic hezkého. Tak se krteček naučil usmívat a být veselý a už ho nepotřebuje. Když jsme ho našli, mohl nám ho dát. Také jsme se dozvěděli, že Krteček si občas v noci počůrá svou postýlku, protože je nemocný a slíbili mu, že se nebudeme nikomu smát, kdo je na tom stejně jako on. 
Pak byla už tma, tak jsme si šli vyčistit zuby, sbalili jsme si batůžky na zítra do tělocvičny, lehli si do postýlek, poslechli pohádku o Perníkové chaloupce a Kocouru v botách a těšíme se, co nás čeká zítra.
 
P.S. 
když jsme si hráli venku NEPRŠELO, hurá
 

Pondělí 28.8.2023

Ráno jsme se probudili do deštivého dne. Po vydatné snídani jsme nandali batůžky a vyrazili na cestu k tělocvičně. Trénovat jsme začali zvolna, prázdniny byly dlouhé. Ale dostali jsme od Petry a Viktorky pochvalu, protože se nám vedlo moc dobře. Když jsme se vydali na zpáteční cestu už nepršelo a vydrželo to až do večera. K obědu byla čína s rýží, mnohem víc nám však chutnaly špagety k večeři. Odpoledne jsme byli navštívit Shreka v bažině, nebyl doma, ale potřeboval postavit nový komín. Nebylo to nic jednoduchého, museli jsme překonat bažinu, naštěstí jsme měli od Vodníka šupinu, která nás chránila a pak ještě prolézt velkou pavučinu. Chvíli to trvalo, ale podařilo se nám to. Pak jsme mu volali, on s námi nemohl mluvit, protože právě seděl u královského stolu u Fiony na zámku. Napsal, že nám děkuje a odměnu máme hledat vlevo od bažiny. Našli jsme dva hrnečky plné medu (bonbonů), jeden jsme si schovali, pro případ, že ho budeme ještě potřebovat a o druhý, jsme se spravedlivě podělili. Večer nás navštívila Sojka Bonzačka od Krakonoše, které jsme navrhli nové domečky pro zvířátka. V minulých dnech moc pršelo a spousta domečků byla vyplavena. Odměnila nás nakládaným Šmoulovičníkem. Na dobrou noc jsme si poslechli pohádku ze Stokorcového lesa a jeho obyvatel Medvídka PÚ, Ijáčka a Tygra. 

 

Úterý 29.8.2023

Tentokrát byla cesta do tělocvičny bez deště, trochu jsme si hráli s velkými balony a trochu trénovali. Po dobrém obědě, kuřecím plátku s bramborem, jsme šli za obyvateli Stokorcového lesa. U medvídka PÚ jsme vyměnili hrnek medu za první číslo, museli jsme si ho vylovit z hluboké nádoby na med. Druhé číslo jsme dostali od Králíka, kterému jsme pomohli s rozházenými záhonky. Třetí číslo od Ijáčka, když jsme odklidili zatarasený vchod do domečku. Čtvrté číslo měli na sobě pavouci, které mělo Prasátko pod svou postelí, to jsme si museli vypočítat. Páté bylo schované v receptu na Mechový dort u maminky od Fufíka. Šesté nám dal Tygr v hádance, když jsme skoky překonali jeho kodový zámek u vchodu do domečku. A poslední sedmé jsme vyluštili hádankou u chytré Sovy. Co máme dělat s čísli zatím nevíme, ale nesmíme to zapomenout. Tousty k večeři nám přišli k chuti. Pak se ve dveřích objevila Minie a pomohla nám vyrobit křídla, protože se chystáme do vílího království, kde se létá. Na dobrou noc byla znovu pohádka o Ijáčkovi, protože včera jsme slyšeli jen úvodní znělku a pak usnuli a chtěli jsme vědět, jak to s Ijáčkem bylo.

 

Středa 30.8.2023

U snídaně na nás čekalo překvapení. Přišel dopis od Eleny z Avaloru, že se chystá pomoci pánovi z Navarova při obléhání jeho hradu. Šli jsme podle instrukcí, které nám nechávala na různých místech schované, až na hrad Navarov. Bohužel jsme ji nezastihli, byla zajata a zprávu, kterou nám měla předat sebrali tři zbrojnoši. Podařilo se nám zbrojnoše zneškodnit prakem a zprávu, kterou ukryli v hradbách najít. Na hradě jsme poobědvali řízek, který jsme si přinesli v batůžku, zahráli si na schovávanou a vydali na cestu domů. K večeři byly zapečené brambory. Po večeři jsme odpočívali u malování nového ubrusu na stůl a navlékání náramků a usnuli u Šmoulí pohádky.
 

Čtvrtek 31.8.2023

Po snídani jsme vyrazili v pláštěnkách do tělocvičny. Kterou jsme tentokrát zahájili biatlonovým závodem, zjistili jsme, že máme velké mezery ve střelbě, budeme muset potrénovat. Když jsme vyšli před tělocvičnu, přivítalo nás sluníčko. To byla nádhera. Po výborném obědě, masové koule s rajskou omáčkou a svačině jako od babičky, domácí štrůdl za námi přiletěla Zvonilka. Prozradila nám, že hvězdu, když spadla z nebe na zem, našli trpaslíci a někde ji zakopali. Kde? To u nich budeme muset zjistit. Také nám za krásný taneček předala části říkadla, které se budeme muset naučit, až budeme Hvězdu přemlouvat, aby zase věřila lidem, že jsou dobří a kamarádští a nebála se pro ně svítit. Pro druhou část jsme si museli doletět sami. Po večeři, přišla Šmoulinka, které jsme pomohli odlákat Gargamela ze Šmoulí vesnice. Usínali jsme s Ferdou Mravencem.
 

Pátek 1.9.2023

Na poslední trénink v tělocvičně jsme šli konečně v teniskách a bez pláštěnek, byli jsme o 10 minut rychlejší než v holinkách. Viky za námi jela autem, abysme naložili věci, které jsme si přivezli z naší tělocvičny a museli jsme na ní čekat, protože měla klíče. Trénik jsme si užili, hráli člověče nezlob se, na stojkového krále, terénovali stojky, přemety a odrazy z trampolíny. Paní trenérky nás moc chválili, snažíme se, jsme šikulky. Zvládli jsme všechno na jedničku s hvězdičkou. K obědu byla sekaná s bramborem. Odpoledne jsme museli pomoci trpaslíkovi pošťákovi, je to nešika, podařilo se mu vysypat si brašnu tak, že mu dopisy vypadaly z obálek. A to vše navíc ještě na louce s chráněnými květinami, kde se smí chodit jen po zvláštním chodníčku. Měl pro nás mapu, kde je schovaná Hvězda. Před večeří, rizoto, jsme stihli ještě v lese hrát na schovávanou. Po večeři jsme sbalili věci, aby jsme ráno byli připravené, až pro nás přijedete. Pak za námi přišla slečna Čiči tlapička, protože Kocour se styděl a společně jsme podle mapy našli Hvězdu. Dokonce jsme ji na třetí pokus přemluvili, aby se už nebála a zase svítila, protože na světě jsou i dobří lidé, kteří umí pomoci a kamarádství je pro ně nade vše. S Čiči tlapičkou jsme pak vše oslavili nad sklenkou šampusu a výborným dortem.