DENÍK

Rok se s rokem sešel a jsme konečně na soustředění. Tak jako loni i letos jsme se sešly v hojném počtu, tentokrát v Krásné v Jizerských horách. Po vybalení kufrů jsme se usadily v jídelně a daly si výbornou večeři – boloňské špagety.

Když jsme měly plná bříška, připomněly jsme si, proč jsme vyrazily zrovna sem. Bylo to kvůli lichožroutu Hihlíkovi. Ten si nás vybral již během školního roku, abychom mu pomohly splnit dědovo velké přání. Než se Hihlíkův děda vytratil, vytvořil seznam zajímavých ponožek, které by chtěl mít ve své sbírce.

Splněním zvláštních úkolů jsme se rozdělily do čtyř týmů, aby nám šlo hledání lépe od ruky.  Poté se zpoza rohu objevil Hihlík!!! To začala pravá zábava. Společně jsme prošly dědův seznam a zjistily, které ponožky už ve sbírce jsou a které v průběhu týdne musíme najít my.

Hihlík byl moc upovídaný, až se nám začaly klížit oči. Tak jsme si šly vyčistit zuby, sbalily batůžky na zítra do tělocvičny, poslechly pohádku a usnuly.

Po vydatné snídani jsme se poprvé vydaly do místní sokolovny. Prázdniny byly dlouhé, tak jsme dnes raději začaly zvolna. Přesto nás to moc bavilo. Když už jsme byly příliš unavené, vyrazily jsme doplnit energii na oběd – byl karbanátek s brambory.

Během poledního klidu jsme si odpočinuly a načerpaly síly, abychom Hihlíkovi pomohly najít další ponožku do sbírky. Sám Hihlík nám řekl, že dnes budeme hledat zapomenutou ponožku ošklivku v obchodním domě. Sportovní aktivitou jsme vydělaly peníze a s nimi vyrazily nakupovat. Smlouváním, nákupem za peníze a směnným obchodem jsme získaly ponožku ošklivku.

Po večeři, výborné rizoto s kyselou okurkou, byly jsme si přidat, jsme si na hřišti ještě zahrály na planetu zemi, která obíhá okolo svého tajně vybraného sluníčka, jako námořníci v bouři a mlze hledaly maják a nakonec nás jako kartičky živého pexesa hádaly naše trenérky. Moc jsme se nasmály. Protože se setmělo, vrátily jsme se domů. Předaly Hihlíkovi získanou ponožku, měl velkou radost a už bylo moc pozdě, tak nám popřál dobrou noc. Aby se nám lépe usínalo paní trenérky pustily pohádku.

Ráno jsme s chutí vstaly do nového dne, posilnily se snídaní a opět vyrazily na dopolední trénink. Cvičilo se nám moc dobře a dřív než jsme se nadály, byl čas vrátit se na oběd. Dnes nám paní kuchařka připravila vývar s vejcem a knedlo, vepřo, zelo.

Sluníčko nám přálo, tak jsme se po poledním klidu vykoupaly v bazénu. Nezapomněly jsme však na náš úkol a po odpolední svačince se vydaly i s Hihlíkem hledat další speciální ponožku. Díky radě Hihlíkova kamaráda lichožrouta se nám podařilo najít ponožku šprtku. Byla ztracená v knihovně. Prohledaly jsme všechny regály, za každý se podívaly, zda tam není zahozená. Našly jsme spoustu jiných věcí, ohryzek, tkaničku, kelímek..., ale ponožku ne. O tu jsme musely tichou poštou požádat paní na informacích. Naštěstí byla ve ztrátách a nálezích. 

P.S pro rodiče - Vaše slečny vydržely při hře v knihovně 90 min jen šeptat, nikdo toto pravidlo neporušil. Strašně nás překvapily, velká pochvala.

Během hledání nám opět vyhládlo. Na večeři jsme si pochutnaly na zapečených těstovinách. Chvíli jsme počkaly, než nám slehne, a pak se vrhly do hraní dalších her. Včera nás moc bavilo živé pexeso, proto jsme si dnes zahrály hned několik kol, a poté i Země, město… , v naší verzi Zvíře, rostlina, pohádková postava, jídlo, oblečení a věci ve škole.

Pak už nezbývalo než si vyčistit zuby, zachumlat se do peřinek a popřát si dobrou noc. 

Huráá dnes jsme se po snídani vydaly do tělocvičny na trénink. Cestou nás trochu trápilo teplo, ale v tělocvičně byl naštěstí chládek. Zkoušely jsme nové cviky na nafukovacích žíněnkách. Na konci tréninku jsme se protáhly – už nás to tolik nebolí – a s chutí vyrazily na oběd. Byl kuřecí plátek s bramborem. 

Jako každý den jsme si šly po obědě na chvíli odpočinout a pak se schladit do bazénu. Dnes jsme se i potápěly! Když už se nám na prstech začaly dělat varhánky, raději jsme vylezly a šly si dát sváču. To za námi přišel i Hihlík a přinesl nám složku svého dědy. Zjistily jsme, že v ní jsou indicie k získání další ponožky. Z novinového článku jsme se dozvěděly, že nedaleko našeho penzionu jedna malá statečná holčička zachránila rozverné štěně před utonutím u pramene potoku. Ztratila však při tom botu i s ponožkou a ta se náramně hodí do dědovi sbírky. Utopence ještě nemáme. Nejprve jsme musely složit mapu, abychom věděly, kam jít, kde ten pramen je. Pak nám Hihlík půjčil dědův vynález "ponožkovník" na lovení ponožek, kolíčky na nos jsme si vzaly dobrovolně, protože u pramene je smradlavé bláto. A ještě nám poradil, ať si pro jistotu obujeme holínky, kdyby bylo potřeba jít do vody nebo bláta.  U pramene Žernovníku jsme opravdu našly několik ponožek, jedna z nich patřila holčičce, tu si Hihlík vybral a dal do dědovi sbírky.

Bylo už spoustu hodin, a tak jsme pospíchaly na večeři. Byly bramborové šišky s rajčaty a paprikou. Po chvilce odpočinku jsme vyrazily na hřiště, kde jsme tentokrát hrály lidské Člověče, nezlob se! Byla to velká zábava.

Po setmění jsme se vrátily domů, kde na nás čekal Hihlík a my mu mohly předat zachráněnou ponožku. Moc se mu líbila. Pak už nám popřál dobrou noc, my jsme si vyčistily zuby a zamířily do postýlek a usnuly u pohádky.

P.S. odjezd sobota 31.8.2024 8:30 - 9:00, musíme vyklidit pokoje pro úklid

PÁTEK 30.8.2024

Dnes nás čekal poslední den, tak jsme se do něj pustily s chutí. Ještě před snídaní jsme si v chodbě všimly plakátu s přihláškami na oddílové olympijské hry, výhrou byl pár ponožek olympijského medailisty. Všechny i s Hihlíkem jsme se přihlásili. Pak jsme se nasnídaly a vydaly se do tělocvičny na poslední trénink.

Po závěrečném protažení jsme se s tělocvičnou rozloučily a pospíchaly na oběd. Pochutnaly jsme si na kuřeti na paprice s těstovinami. Jako vždy jsme si odpočaly, a mohly se zahájit oddílové olympijské hry. Závodily jsme v desetiboji – plavecká štafeta, potápění, skok vysoký, skok daleký, hod oštěpem, hod diskem, vrh koulí, běh přes překážky, střelba z praku, střelba z pistole na terč. Některé disciplíny nám šly lépe a některé hůře, nikdo se ze žádné disciplíny neodhlásil. Olympiáda nám zabrala celé odpoledne. K večeři byly palačinky – ty nám všem moc chutnaly.

Když jsme dojedly, proběhlo vyhlášení olympiády. Vítěz získal ponožku olympijského medailisty a samozřejmě ji věnoval Hihlíkovi. Byla to totiž ponožka mistryně, poslední z dědova seznamu. Hilhlík měl velkou radost a řekl nám, že je musí jít všechny přepočítat a zjistit, jestli nám náhodou nějaká nechybí. My si zabalily všechny své věci, abychom byly připraveny na cestu domů.

Hihlík si nás všechny svolal do jídelny a moc nás pochválil, protože jsme zvládly získat všechny ponožky z dědova seznamu. Měl pro nás připravenou i odměnu – medaile s jeho fotkou a pěkné zvířecí ponožky. Pak jsme si udělali ještě pár společných fotek. Nakonec se s námi Hihlík už rozloučil a utíkal spát. My jsme ještě posvačily zeleninku a u toho si zahrály Země, město… - už nám to šlo lépe než minule.

Bylo už hodně hodin a tak jsme si šly vyčistit zoubky, převlékly se do pyžamek a poslechly si poslední pohádku.